Hrad Kámen

Zakladatel ani nejstarší osudy hradu nejsou známé. První bezpečná zmínka o hradu je až z roku 1316 a váže se k jistému Nimírovi z Kamene. Krátce na to vlastnil hrad Bušek Tluksa, který jej roku 1327 přijal od krále Jana Lucemburského v tzv. ušlechtilé manství. Od tohoto roku byl hrad až do roku 1502 manstvím královské koruny. Příslušníci vladyckého rodu Tluksů prodali hrad roku 1356 Jindřichovi z Ciglheimu, který byl dvořanem (mistrem kuchyně královské) císaře Karla IV. Jindřich panství rozšířil a pokusil se v okolí dolovat zlato (obec Zlátenka východně od Kámena).

Do podvědomí diplomacie se hrad Kámen dostal 4. srpna 1450, když kámenské panství vlastnil Purkart ze Žirovnice. Tehdy probíhal v Pelhřimově z popudu Mikuláše Trčky z Lípy sjezd českého kališnického a katolického panstva, který měl připravit podmínky ke sjednání míru v Čechách. Po skončení pelhřimovského sjezdu pokračovalo jednání právě na hradě Kámen, kam pozval Purkart představitele kališnické strany Jiřího z Poděbrad, budoucího českého krále a Jindřicha z Rožmberka zastupujícího katolickou stranu.

Od roku 1523 hrad téměř 200 let vlastnila jedna z větví významného českého rodu Malovců z Malovic. Z maloveckých držitelů se do historie Kámena nejvýrazněji zapsal rytíř Jan Kryštof Malovec, pán na Kámeni, Zvěstově a Libouni. Jan Kryštof zastával vysoké a čestné úřady. Za čtvrt století se mu podařilo shromáždit značné jmění, díky jemuž mohl středověký hrad proměnit v pozdně renesanční rezidenční sídlo.

V průběhu 18. a 19. století se majitelé hradu a panství často střídali a hrad ztrácel na svém významu. Nelze však v tomto období opomenout romantickou přestavbu hradu v novogotickém stylu v letech 1860-1870, kdy hrad i panství vlastnil hrabě Václav Enis z Atteru a Iveaghe, potomek staré irské šlechty. Novogotická podoba a hospodářské budovy hradního areálu byly odstraněny v 70. letech 20. století při jeho rekonstrukci na muzeum jednostopých vozidel.

Od Enise z Atteru získal hrad Raoul rytíř Dombrowski, který jej vlastnil v letech 1870-1876. Rytíř Dombrowki byl nejen vášnivým lovcem a sběratelem loveckých trofejí, ale i autorem několika knih s tematikou myslivosti. Za něj byla na Kámeni údajně jedna z největších kolekcí jeleních a srnčích parohů v Čechách.

Posledním soukromým majitelem hradu byl pražský měšťan a majitel velkoobchodu s provaznickým zbožím Antonín Fleissig. Hrad a velkostatek Kámen koupil v roce 1916 a vlastnil jej až do nástupu komunistického režimu v roce 1948. Sloužil mu především jako letní sídlo a v době podzimních honů jako vlídné zázemí pro hostující lovce.

Poté, co byl hrad vyvlastněn, stal se postupně majetkem obce Kámen, obce sokolské, Ministerstva zemědělství apod. V roce 1953 byl prohlášen kulturní památku. Když se v šedesátých letech minulého století přemýšlelo o jeho obnově, byl ve špatném stavu, měl spadlé krovy a podobal se spíše ruině. Hrad se obnovy dočkal, přesto se nemohl chlubit zajímavými interiéry s vlastním cenným zařízením. Na základě jednání z listopadu roku 1964 tedy bylo rozhodnuto, že hrad bude po rekonstrukci využit jako stálá expozice jednostopých motorových vozidel.