JAWA

V důsledku omezení zbrojní výroby hledala koncem 20. let zbrojovka Františka Janečka nový výrobní program. V té době bylo v Československu již okolo dvaceti výrobců motocyklů, včetně značek Premiér, Praga, Čechie, Orion, Itar atd. Většinou se jednalo o malosériovou výrobu. Domácí sériové výrobě chyběl kapitál, kterým Janeček disponoval. Volba tedy padla na motocykly.

Pro vlastní vývoj a konstrukci neměla zbrojovka, zaměřená na výrobu lehkých ručních zbraní, žádné předpoklady. Janeček získal licenci na motocykl Wanderer 500 OHV. Dále pak všechno strojní zařízení, výkresovou dokumentaci, polovýrobky i hotové stroje. Firma Wanderer vyráběla své motocykly v Saské Kamenici (Chemnitz) již od roku 1902. Stroje s tímto označením poskytovaly záruku kvality a technické vyspělosti. V době, kdy ztrácela značka půdu pod nohama, se objevil F. Janeček se zájmem o licenční výrobu.

Dne 17. srpna 1929 v půl jedenácté dopoledne dostala Zbrojovka Ing. F. Janečka novou ochrannou značku Jawa, která vznikla spojením Janeček-Wanderer a v Praze, v místě zvaném „Na Zelené lišce“, vznikla nová továrna na motocykly.

Poprvé se motocykl Janečkovy továrny představil v říjnu roku 1929 na Pražském autosalóně. Od svého německého vzoru se Jawa na první pohled lišila kapkovitou nádrží. Již při premiéře se motocykl předvedl v barevném provedení, které je tradiční pro všechny Jawy. Motocykl byl červený s krémově žlutými ozdobnými čarami. Brzy se ovšem ukázalo, že tento motocykl není správnou volbou, zejména díky vysoké ceně, která byla stanovena na 14 890 korun.

Bylo tedy třeba začít jednat a co nejrychleji uvést na trh nový motocykl. Díky spojení s anglickým konstruktérem a závodníkem Georgem Williamem Patchettem byla koupena licence na výrobu motorů Villiers. Ty měly být montovány do rámů vlastní konstrukce Jawa. Nový motocykl Jawa 175 Villiers se představil roku 1932. Šlo o lehký, kompaktní motocykl nízké stavby s nápadným tlumičem výfuku, podle kterého dostal přezdívku „chobot“. Ve srovnání s konkurencí byl o třetinu levnější a zájemci si jej mohli pořídit za 4 650 korun. Ve výrobě zůstala Jawa 175, s přerušením během druhé světové války, až do roku 1946.

Třicátá léta byla pro značku Jawa obdobím inovací a rozvoje. Začalo se uvažovat o stroji, který by vyplnil mezeru mezi dvěma existujícími modely. Do výroby byla roku 1934 uvedena Jawa 350 SV, s běžným startováním nožní pákou a řetězovým převodem. O rok později přišla luxusnější verze s rozvodem OHV. Nosným výrobním programem továrny Jawa před válkou se stala Jawa 250 s dvoutaktním jednoválcovým motorem. Od ní se vyvinula poměrně vzácná Jawa 250 Duplex-Blok. Nejmenším přírůstkem do předválečné motocyklové stáje značky Jawa přibyla roku 1937 Jawa 100 Robot. Po dovršení čtrnácti let na nich mohly jezdit osoby bez řidičského průkazu. Robot se stal lidovým dopravním prostředkem.

Slibně se rozvíjející motocyklový průmysl narušila nacistická okupace a druhá světová válka. Již od dubna 1939 musela Jawa pracovat na ryze vojenských zakázkách. Na Pankráci i v nově zřízené továrně v Brodcích nad Sázavou byly vyráběny letecké součásti a motory pro generátory. Pro potřeby Třetí říše bylo rozebráno a zničeno několik motocyklů, byly zabaveny i zásoby materiálu. Přesto se povedlo množství dílů a odlitků ukrýt v pronajatých budovách v okolí Prahy i Týnce nad Sázavou. Konstruktéři Jawy museli podepsat prohlášení, které je zavazovalo k válečné výrobě pod hrozbou trestu smrti, avšak mnozí přesto riskovali a vyvíjeli nové prototypy tajně. Během války vzniklo několik prototypů, včetně prototypu budoucího slavného „péráka“.

Po skončení války se výroba v Jawě rozeběhla poměrně brzy. Prodávaly se předválečné modely a první motocykly si zákazníci odváželi již v létě 1945. Nová Jawa 250 byla představena na výstavě v Paříži roku 1946 a stala se vzorem pro celou Evropu. Díky odpružení zadního kola si vysloužila přezdívku „pérák“. Roku 1948 byla představena dvouválcová Jawa 350. Legendární „pérák“ byl vyráběn až do roku 1956 a prodalo se jich cca 180 000 ks.

V roce 1950 byl se začal vyrábět motocykl Jawa 500 OHC, který splnil sny mnoha motocyklistů toužících po silnějším stroji. Odvozen byl z úspěšných péráků, a to i pro sportovní jezdce a policejní hlídky. Produkce tohoto stroje skončila v roce 1958, kdy bylo celkem vyrobeno 7 000 kusů v několika verzích. I přes své ne úplně optimální jízdní vlastnosti byla Jawa 500 OHC velmi žádaná, zejména pro svůj elegantní design a sportovní vzhled.

V souladu s realizací centrálně řízeného hospodářství došlo roku 1954 ke spojení bývalých rivalů značek Jawa a ČZ do společného podniku, který měl produkovat motocykly tzv. jednotné řady, a to v kubatuře od 125 do 350 cm³. Plánovaná spolupráce obou značek se však neosvědčila kvůli nedostatečné organizaci logistiky. V roce 1960 byl drahý pokus o výrobu motocyklů jednotné řady ukončen a obě značky se opět osamostatnily. Přesto se v této éře zrodil motocykl, který se exportoval do více než 120 zemí celého světa. Nejúspěšnějším typem z celé řady byla dvouválcová „třistapadesátka“, která se pouze s drobnějšími konstrukčními úpravami a postupným zvyšováním výkonu vyráběla ještě plných dvacet let. Společným znakem všech typů bylo dlouhozdvihové odpružení obou kol rozměru 16ˈˈ s hydraulickými tlumiči a podle zadního kyvného ramena dostaly pojmenování „kývačka“.

Do výrobního programu Jawy patří i malé motocykly o objemu 50 cm³, které se vyráběly v Povážské Bystrici na Slovensku. Vývojové oddělení Jawy dostalo za úkol vyvinout lehký, snadno ovladatelný a spolehlivý motocykl nejnižší třídy pro širokou vrstvu obyvatel. Prvním modelem se v roce 1955 stala Jawa 50/550, která se stala populární díky svému designu a spolehlivosti. Podle tvaru sedadla se jí začalo říkat „pařez“. Přímým pokračováním základního typu byl model Jawa 50/555 a Jawa 50/05. Předposledním typem pionýrů se stala Jawa 50/20 a 21. Poslední typ padesátek Jawa 50/23 Mustang opustila vzhled připomínající skútr a při zachování původního rámu i motoru vznikl malý motocykl. Mustang byl postaven ve spolupráci s italskou firmou Italemmeza. Po ukončení výroby původních modelů se Jawa zaměřila na moped Jawetta, vyráběný v Praze Nuslích v letech 1958–1962.

Zřejmě nejpopulárnější varianta kývačky Jawa 250/559 a Jawa 350/360 přišla na trh v říjnu 1962. Podle nově tvarovaného krytu světlometu byla přejmenována na „panelku“.Od roku 1963 se do typu montovala odstředivá automatická spojka. Tato konstrukce byla patentována téměř ve všech zemích světa, kam se motocykly Jawa vyvážely. Stala se také předmětem sporu s japonskou Hondou, která shodnou spojku neoprávněně používala na svých strojích. Kromě základních modelů byly vyráběny odvozené varianty pro zahraniční trh, například i pro USA, Austrálii, Kanadu a další.

V 60. letech zazněl známý výrok, že „do socialismu přece nepojedeme na motocyklu“. Všechny síly se tedy měly využít na vývoj a výrobu lidového automobilu. Motocyklový průmysl se tedy dočkal reorganizace. Hlavním sídlem národního podniku Závody Jawa se stal Týnec nad Sázavou, výroba v Praze-Nuslích a Libni byla ukončena. V Praze zůstalo pouze vývojové oddělení. Veškeré vybavení z původních závodů Jawy bylo v roce 1963 přeneseno do národního podniku Československé závody motocyklové ČZM ve Strakonicích, kde měly být vyráběny motory pro Jawu i ČZ. Závod v Týnci byl propojen s několika detašovanými pracovišti. V Bystrici byla vyráběna řídítka a výfukové potrubí, v Mrači otáčivé části, kovárna v Jiříkově v severních Čechách vyráběla výkovky a lis na plastové díly byl umístěn do Prahy. Novým závodem sdruženým pod Závody Jawa n. p. se v roce 1964 stala bývalá firma ESO vyrábějící plochodrážní speciály světové úrovně.

Motocykly vyráběné počátkem 60. byly úspěšné, ale začaly jim konkurovat zahraniční stroje. I přes neustálé vylepšování motocyklů bylo jasné, že Jawa bude muset přijít s novým typem motocyklu. Z možných projektů nových modelů dostal přednost projekt tzv. Unifikované řady – UŘ.Jednalo se o myšlenku vyrábět motocykly různých kubatur (125, 175, 250 a 350 cm³) jednotného designu s maximální unifikací dílů. Ačkoli se během let podařilo celý projekt dotáhnout do stádia předsériové výroby, k samotné sériové výrobě nedošlo. Bylo vyrobeno pouze omezené množství předváděcích motocyklů UŘ, které Sovětský svaz jakožto hlavní odběratel odmítl. Roku 1970 se na trh dostaly upravené typy 623/1, 2 a 633/1,2, kterým se pro charakteristická řídítka a vyvýšenou nádrž říkalo „bizon“. Autorem neobvyklého designu byl Ing. arch. Jan Tatoušek, který na konci 60. let přepracoval původní stroj unifikované řady. Motocykly měly kolébkový uzavřený svařený rám a novou přední vidlici. Bizoni byly na počátku 70. let jediným dostupným motocyklem v ČSSR v kubatuře 350 cm³.

V 70. letech se situace zhoršila. Investice potřebné pro rozvoj značky putovaly především do výroby osobních a nákladních automobilů a do vývoje nových motocyklů nebylo zapotřebí investovat. Motocykly měly zajištěný odbyt díky centrálně plánovanému hospodářství a nenasytnému trhu Sovětského svazu. Ve výrobě se tedy ustálila dvoutaktní dvouválcová „třistapadesátka“. Na dlouhá léta se základním nosným prvkem výrobního programu značky Jawa stala Jawa/634, která se dočkala několika modifikací.

Roku 1984 byla Jawa 634 nahrazena typem 638 se stejným rámem, ale s motorem se zvýšeným výkonem. Typ 638 se vyvážel i do zámoří. Do těchto rámů se pro část zahraničních zákazníků montoval také čtyřdobý rakouský motor Rotax 504 OHC. O čtyři roky později se objevil typ 632. Ten kombinoval design verze 638 s motorem převzatým ze staršího modelu 634. Původně montovaný hliníkový motor sice působil moderněji, ale trpěl vibracemi a byl také dost poruchový.

Po roce 1989 mnozí predikovali Jawě temnou budoucnost, včetně možnosti ukončení výroby. Její motocykly zaostávaly v kvalitě, technickém zpracování i designu, což bylo důsledkem čtyřiceti let socialismu, kdy továrna masově produkovala neinovované motocykly pro sovětský trh. Jawa skončila kvůli vysokým dluhům v konkurzu a značku v roce 1996 zakoupila společnost Jihostroj Velešín. V roce 1997 byla založena nástupnická firma JAWA Moto spol. s r. o., která používá chráněnou značku JAWA a vyrábí motocykly dodnes.