Keramika a sklo

Keramika
Hrnčířství patří k nejstarším řemeslům lidské historie, od pravěku až do současnosti se udržela nejen průmyslová, ale i ruční výroba na hrnčířském kruhu. Až do 17. století se výrobky pro bohatší a chudší vrstvy obyvatelstva nijak výrazně nelišily. Teprve v tomto období se v bohatých a vysoce postavených rodinách objevuje jemnější kamenina a později porcelán. Pelhřimovští hrnčíři patřili do jihlavského výrobního okruhu, na území Pelhřimovska se však setkáváme s ještě významnějším střediskem výroby, a to okruhem jindřichohradecko-počáteckým. Do jeho výrobní sféry spadá přechodný typ keramiky mezi lidovou hrnčinou a fajánsí – mezzomajolika. Cenově méně dostupný, a proto nahrazovaný hrnčinou nebo jemnou kameninou, byl porcelán. Výroba porcelánu byla dlouho doménou Číny, v Evropě produkovala nejproslulejší výrobky míšeňská porcelánka. Kaolínová naleziště v okolí Karlových Varů ležela dlouho nevyužitá, protože se vídeňská císařská manufaktura bránila konkurenci. První porcelánka v Čechách byla založena roku 1792 ve Slavkově. Ve sbírkách Muzea Vysočiny v Pelhřimově jsou především tuzemské výrobky (Slavkov, Loket, Březová, Klášterec), dále předměty provenience německé (Míšeň, Berlín, Rudolstadt) a rakouské (Vídeň).

Sklo
Sklářský průmysl byl jedním z nejrozvinutějších odvětví na území Pelhřimovska. Sklárny bychom našli u Velké Chyšky, Těchobuze, Lukavce, Ostrovce, Počátek, Košetic, Božejova nebo Čejkova. Nejvýznamnější a nejznámější sklářská huť vznikla roku 1875 ve Včelničce přestavbou ze starého hamru. Majitel Antonín Rückl zaměstnával zpočátku 56 dělníků, provoz se ale dále rozšiřoval. Nejproslulejším výrobkem této sklárny bylo pověstné granátové sklo se zlatým nebo barevným dekorem.