Malý salon

V první polovině 19. století se dovršoval proces růstu významu a bohatství měšťanstva. Zrušila se nejrůznější omezení z doby feudalismu preferující šlechtu, měšťané se jí mohli rovnat mimo jiné také v oblékání i vybavení svých domácností. Nové slohy, empír a typicky měšťanský biedermeier (1818–1848), preferovaly jednoduché a účelné tvary a plně odpovídaly potřebám pohodlného bydlení. Pocit útulnosti navozovaly květiny, obrazy a dekorativní předměty. V měšťanském prostředí se začaly oddělovat prostory určené pro provozování řemesel a vícepokojové byty pro život rodiny, se salonem jako předchůdcem dnešních obývacích pokojů. Jeho ústředním prvkem se stala již v této době sedací souprava, umožňující pohodlný odpočinek. Období biedermeieru přineslo prosperitu výrobě českého skla a porcelánu, cenově dostupných i pro měšťanské domácnosti. Rozmanitost těchto výrobků je dokladem rostoucí úrovně stolování a hygieny. V dámské módě se až do roku 1825 udržovala jednoduchá, volná empírová linie se zvýšeným pasem, šaty se šily ze vzdušných, splývavých látek. Od druhé poloviny dvacátých let 19. století pak byla módní silueta typicky ženská, s bohatě nabíranými sukněmi a rukávy a útlým pasem staženým šněrovačkou. Šaty pokrývalo množství volánů a ozdob. Naproti tomu v pánské módě vznikl v této době základ střízlivého a praktického oblečení. Představované vybavení hudebního salonu je ukázkou zařízení měšťanských interiérů, jednotlivé prvky pocházejí z doby od druhé poloviny 18. do 19. století. Na figurině jsou aranžovány zimní vatované šaty z fialového taftu z doby kolem roku 1830. Doplněny jsou čepečkem z pletené krajky.

Hudební nástroje z dílny Jana Kulíka
Jan Kulík (14. 1. 1800 Domašín u Benešova – 5. 5. 1872 Praha) se houslařskému umění vyučil u Karla Václava Šembery v Praze. Roku 1820 odešel do Vídně, kde pracoval jako tovaryš u Martina Stosse. O čtyři roky později začal působit v Praze, roku 1831 se stal zdejším měšťanem. Po vystřídání několika dílen se osamostatnil a začal pracovat ve vlastním domě v Karlíně na Palackého třídě čp. 62. Zhotovoval housle, violy, violoncella, violy d’amour i kontrabasy. Vyrobil také několik kytar a harf. Při tvorbě svých nástrojů vycházel ze vzorů slavných italských mistrů Stradivariho, Guarneriho a Magginiho. Jeho nástroje se vyznačují neobyčejně krásnou linií a harmonií. Proto je prakticky nemožné vytvořit jejich věrnou kopii. Osobitou charakteristikou houslí a viol je jejich barevné tónování. Kulík nechal před lakováním na zhotovené nástroje působit slunce a dokázal tak vytvořit efektní tóny barev. Muzeum Vysočiny Pelhřimov vlastní ojedinělou kolekci hudebních nástrojů z dílny Jana Kulíka. Jedná se o troje housle a violu. Viola je v původním žlutočerveném laku s vinětou: „Genau nach Antonius Stradivarius gemacht von Johann Kulik. Prag 1865“, housle v červeném lihovém laku s vinětou: „Genau nach Joseph Quarnerius filius Andrae gemacht von Johann Kulik. Prag 1861“. Dvoje housle v původním žlutočerveném laku nesou vinětu: „Jan Kulik zhotowjtel hudebnjch nástrojů. W Praze 1862“.