Motocykl. Tak trochu nechtěný vynález.

Daimler původně pracoval jako hlavní konstruktér u Nikolase Otta, vynálezce čtyřtaktového plynového zážehového motoru, od kterého roku 1883 kvůli rozporům v technických otázkách odešel. Spolu s ním odešel i mladší konstruktér Wilhelm Maybach. Protože patent na motory poháněné plynem měl bývalý zaměstnavatel Otta, pustili se ve skleníku Daimlerova domu v Bad Cannstattu do vývoje benzínového spalovacího motoru. O dva roky později se první jednoválec o obsahu 264 cm³, zatím ještě upevněný ve stojanu, rozběhl. Šedesátikilový motor, dosahující až 700 otáček za minutu, byl patentován 29. srpna 1885.

Aby motor Daimler s Maybachem předvedli v praxi, rozhodli se ho zabudovat do jednoduchého vozidla. Do dřevěné konstrukce s dvěma hlavními koly stejného průměru a stabilizačními kolečky po stranách umístili vertikálně motor a zakryli ho stříškou, která měla sloužit jako sedátko řidiče.

V listopadu téhož roku pak došlo ke zkušební jízdě. Za řídítka devadesátikilového stroje usedl Daimlerův syn Paul. Na motorové dvoukolce o výkonu 0,368 kW a nejvyšší možné rychlosti 19 km/h ujel téměř 9,5 km.

Jak Daimler, tak Maybach nazývali svůj stroj bicyklem a ani jeden z nich nepomýšlel na jeho vylepšení. V jejich očích byl první motocykl pouhým testovacím zařízením benzínového motoru. Dalo by se tedy říci, že první motocykl byl ve skutečnosti tak trochu nechtěným vynálezem…

Ropelův kostipal

Přestože za první motocykl je všeobecně považován výše zmíněný stroj Gottlieba Daimlera a Wilhelma Maybacha z roku 1885, tak někteří jedinci, hlavně Američané, přisuzují prvenství ve výrobě motocyklu Sylvestru Howardovi Ropelovi z Massachusetts.

Bývalý zbrojař a výrobce pušek ve válce Severu proti Jihu po mnohaletém úsilí dokončil roku 1868 svůj první použitelný parní motocykl, zvaný kostipal. Základem pro Ropelův stroj se stalo jízdní kolo francouzského výrobce Michauxe, který v této době vyvážel své výrobky nejen do Evropy, ale i USA.

Po prodloužení rozvoru velocipedu vložil Ropel do nově vzniklého prostoru sedmilitrový kotel parního stroje, svařeného z 84 trubek, které měly původně sloužit k výrobě dvanácti pušek. Topeniště na dřevo a uhlí mělo průměr 180 mm. Parní válce o průměru 4,5 cm a zdvihu 130 mm byly umístěny po stranách rámu a byly propojeny s klikou v ose zadního kola. Pomocné kliky umístěné vně ovládaly zpětně šoupátkový rozvod. Sedlo umístil Ropel hned za krkem řízení a funkci stupaček obstarávala prodloužená osa předního kola. Jediná brzda, kterou samohyb vlastnil, byla umístěna na předním kole. Bez náplně vážil celý stroj 92 kg.

Během několika dalších let zkonstruoval S. H. Ropel devět dalších samohybů. V sedle svého posledního stroje Ropel dostal infarkt a zemřel. Tato událost ze dne 1. června roku 1899 se eviduje jako historicky první motocyklová nehoda na světě.

Benz Velo

Ve stejnou dobu jako Daimler a Maybach pracoval na vylepšení Ottova spalovacího motoru ještě další Němec Carl Benz. Ten však přišel se svou motorovou tříkolkou Benz Velo až v lednu roku 1886. Přesto jeho Benz Velo získalo prvenství. Stalo se totiž prvním hromadně vyráběným automobilem.

Hildenbrand a Wolfmüller

Prvním sériově vyráběným motocyklem se stal čtyřtakt o zdvihovém objemu 1488 cm³a maximální rychlosti 45 km/h bratrů Heinricha a Wilhelma Hildenbrandových a Aloise Wolfmüllera. Mnichovští partneři vyrobili od roku 1894 kolem 1000 kusů stroje velice originální konstrukce.

Stroje Hildenbrand a Wolmüller byly osazeny agregáty prvního vývojového stupně. Primitivní karburátor a zapalování žárovou trubkou nebyl hlavní problém, se kterým se tehdy bylo nutno vypořádat. Motory se rozbíhaly klikou a klikové hřídele dvou i pětiválcových motorů tvořily současně hřídele hnacích kol. Kvůli své složitosti a nespolehlivosti se vyráběl pouze 4 roky.

Pro tyto stroje bylo poprvé použito označení motocykl, přesněji motorrad-motorové kolo. Dvoukolku firmy Hildenbrand a Wolfmüller přivezl do Čech sportovec a novotář baron Arnošt Kraus z Pardubic.

Motocykleta bratří Wernerů

Skutečný úspěch měl motocykl bratří Wernerů. Ruští bratři Michal a Eugen, žijící v Paříži, dali stávajícímu motocyklu nový rozměr. Roku 1897 přišli na myšlenku dát malý spalovací motor k jízdnímu kolu. Nové motokolo dostalo název „la motocyclette“, z čehož se stal všeobecně vžitý pojem.

Motocykleta měla slabý motorek a všechny jeho části, až na nádrž, byl umístěný přímo nad předním kolem, což jistě nepřispívalo ke stabilitě vozidla. Největší slabinou těchto strojů bylo zapalování žárovou trubkou. Lihový hořák nahříval měděnou trubičku, která svým převedeným teplem zapalovala uvnitř válce benzínovou směs.

I přes tyto nedostatky měla motocykleta úspěch, a dokonce ovlivnila počátky motocyklového průmyslu v Čechách.

Fotografie: www.auto.cz, www.radiodixie.cz