Mučírna

Přední (východní) čelní zeď bašty je zřetelně směrem dolů šikmá a představuje úsek starší středověké městské hradby, k níž byla samotná pozdně gotická dělová bašta dodatečně přistavěna. V polovině 16. století pak byla pohlcena novostavbou mladšího zámku.

Pod současnou úrovní podlahy byl původně další prostor užívaný pravděpodobně jako hladomorna (v zadní části vlevo je stylizovaný vstup). V přední části vlevo od vstupu je oddělená topná komůrka. V zadním prostoru, přístupném pravoúhlým renesančním portálem, jsou dochována koutová ocelová kamna a pravoúhlé vězeňské okénko. Prostor bašty byl využíván jako vězení, po výstavbě městské šatlavy na konci 16. století jako mučírna a později zde znovu byla vězeňská cela.

Rekonstrukce mučírny odpovídá svým vybavením období od druhé poloviny 16. až 18. století. Zastoupeny jsou jednotlivé stupně mučení tak, jak je uváděl Trestní zákoník Josefa I. (Constitutio Criminalis Josephina) z roku 1707 a částečně upřesňoval Trestní zákoník Marie Terezie (Constitutio Criminalis Theresiana) z roku 1769 (viz reprodukce v rámu vpravo do vstupu). Z vystavených exponátů zvláště upozorňujeme na dochovaný originál meče táborského kata z 15. století, palečnice a španělskou botu – rovněž originály ze 16. století (vše ve vitríně vpravo od vstupu – ukázky použití jednotlivých mučících nástrojů naleznete na reprodukcích dřevorytů vlevo od vitríny). V prostoru mučírny vpravo je stůl pro konšely, kteří soudili; dále vpravo kopie stolku (pulpit) pro tzv. krevního písaře, jehož úkolem bylo zapsat vše, co obviněný na mučidlech řekl (v případě, že město nemělo krevního písaře, zastával tuto funkci obvykle rychtář). Vzadu uprostřed je kopie žebříku (skřipce) používaného k natahování obviněných a svazek osmi svíček určený k pálení boků obviněných na žebříku (zesílený stupeň mučení). Vlevo je tzv. výprasková lavice, k níž byl připoután odsouzený k výprasku (pardus). Vpravo vedle schodů před vstupem do prostoru mučírny je pravděpodobné torzo pelhřimovského pranýře, který původně stával na nároží městské šatlavy (zbourán na základě výnosu císaře Josefa II. o zrušení šibenic, stínadel a pranýřů 1. srpna 1788 – šibenice v Pelhřimově byla zbourána 11. srpna téhož roku).