Pelhřimovský střelecký spolek

Jejich církevními patrony byli sv. Šebestián a sv. Jiří. Během 18. století, za sedmileté války a později za válek napoleonských, vznikalo v rakouském císařství, a tedy i v Čechách, mnoho nových střeleckých spolků, které byly ve válečné době organizovány vojenským způsobem a podle řádů sloužily po boku regulérního vojska. V revolučním roce 1848 se některé sbory postavily na stranu starého režimu, jiné se přetvořily na Národní gardy. Tak tomu bylo i v Pelhřimově.

Zde je od roku 1846 připomínán „Pilgramer Schützengesellschaft“ – Pelhřimovský střelecký spolek. Jeho předsedou byl vysloužilý setník c. k. landsturmu Antonín Florian. V revolučním roce 1848 v Pelhřimově zasedal správní výbor „národní stráže“ a byla ustavena Národní garda, jejímž velitelem se stal opět Antonín Florian. V srpnu 1851 nařídil rakouský ministr vnitra Alexandr Bach rozpuštění národních gard. 20. září téhož roku, na vyzvání c. k. podkrajského úřadu, musela pelhřimovská garda složit zbraně a odevzdat svůj majetek.

V roce 1851 měla pelhřimovská garda 200 příslušníků mužstva, 16 poddůstojníků, 2 šikovatele, 2 poručíky, 2 nadporučíky, 2 setníky a velitele s pobočníkem. Protektorem gardy byl hrabě Waldstein z nedalekého panství Proseč-Obořiště. Hudba gardy sestávala z 16 hudebníků a 3 bubeníků. Uniformy gardistů byly šité z modrého sukna. Výzbroj gardy zajistil pelhřimovský puškař Farník a do července 1849 dodal 116 ručnic v ceně po 12 zlatých.

Výcvik gardistů v Pelhřimově probíhal nejčastěji v neděli dopoledne a skládal se z tzv. execírky, tedy pořadového výcviku, a někdy ze střelby na terče na střelnici u „staré valchy“, kde se dnes rozkládají městské sady. Na mnoha místech se pořádaly každoročně střelby o církevním svátku Božího Těla, a odtud také vzniklo rčení: „Ran jak o Božím Těle“. Pelhřimovští gardisté defilovali při slavnostech a svátcích a stali se nedílnou součástí společenského života ve městě.